Kouzelná flétna, kterou Divadlo v Dlouhé uvádí už několik sezon a na podzim se s ní rozloučí derniérou, je adaptací Mozartovy opery v režii dua SKUTR. Inscenace stojípředevším na tom, jak výrazně je původní dílo převedeno pro konkrétní prostor a poetiku Dlouhé — a právě v tom tkví její největší síla i slabina.
Silnou stránkou inscenace jsou herecké výkony. Působivé jsou obecně, ale zvlášť vyniká Ptáčník. Postava, která by snadno mohla sklouznout k otravné manýře, je zde zahraná s lehkostí a vtipem. Zároveň příjemně uzemňuje jinak pohádkově stylizovaný příběh a dodává mu lidský rozměr.
Právě na Ptáčníkovi je ale dobře vidět i problematičnost SKUTRovského pojetí. Zatímco v úvodu funguje jako přirozený protiváhový prvek k pohádkové stylizaci, postupně ho inscenace stále víc tlačí do role čistě komické figury. V některých momentech tak režijní koncepce naráží na samotnou předlohu a místo aby ji obohacovala, spíš se s ní dostává do napětí.
Určitým limitem inscenace je i to, že blízkost mezi stylizací Mozartovy opery a poetikou SKUTRu tentokrát nepřináší mnoho nových významů ani překvapivých interpretačních posunů. Adaptace sice působí soudržně a vizuálně jistě, ale původní materiál výrazněji neposouvá.
Zajímavou složkou inscenace je scénografie. Většinu času dokáže být dostatečně pohádková, aniž by ztrácela jednoduchost a lehkost. Zároveň nenápadně připomíná, že se celý příběh odehrává v galerijním prostoru, což inscenaci dodává specifickou atmosféru.
