Vnější zásahy do vnitřní podoby inscenace

Opereta je “DAMÁckou” inscenací původně polské hry ukazující groteskně vyumělkovanou společnost.
Představení je hodně stylizované - je stále na co se dívat a co poslouchat. Ze začátku se dokonce zdá, že hra mnoho děje mít nebude a vsadí pouze na zajímavou stylizaci. Postupně ale děj přidává na obrázkách, až se z něj stane, pro mě nejlepší, část celé...

Inscenace Kartonový taťka vypráví o jednom rodinném obědě s ovdovělou tetou, která si smrt svého muže není ochotná připustit.
Příběh je silně alegorický a Vajdičkova režie, která nedává jednoznačný klíč k této alegorii, dává divákovi prostor přemýšlet o tom, jak vlastně autoritářství funguje. Zároveň tím ale dosahuje zvláštního efektu – pamatuju si,...

Vzducholoď je obnovená inscenace Aqualungu. Předešlé uvedení jsem neviděla (ostatně jsem ještě ani nebyla na světě), ale i tak, obávám se, můžu říct, že je na inscenaci její stáří vidět. Ostatně je to 25 let od původní premiéry a soubor se za tu dobu přirozeně posunul.
Asi největším problémem je příběh, který se dá jen stěží kritizovat bez spoilerů,...

Nedorozumění jsou v mezilidské komunikaci běžná. Jelikož je ale divadlo v podstatě komunikací mezi umělcem a divákem, může k nim docházet i tady. A to v různé míře. V tom největším rozsahu se mi to stalo u adaptace Války s mloky od Činoherního studia. Sledováním této inscenace na mě totiž čím dál tím víc působilo sdělení, které vím, že nebylo...

Divadelní adaptace Podivuhodného případu Benjamina Buttona v Rokoku zvolila velmi svéráznou formu. Přibližuje se muzikálu, bere si prvky z kabaretu, ale přitom zůstává ve své podstatě činohrou.

Pokud něco inscenace zvládá téměř dokonale, je to tempo. Většina inscenace je složená ze scének z Benjaminova života, které jsou propojené písničkami tak,...

Občas má inscenace geniální načasování. Zpracuje myšlenku nad kterou jste nedávno přemýšleli, způsobem, který je vám blízký a atmosférou se přiblíží vaší momentální náladě. A vy pak jen na konci stojíte, tleskáte a dozvíte se, že nikdo další nevstává.
Přesně proto budu o Farářově konci z Národního divadla psát pouze tuto úvahu a ne recenzi. Nejspíš...

Ošklivec je inscenace, která Činoherní klub označuje za satirickou komedii. Což je pravda – ale ne celou dobu.