Opereta je “DAMÁckou” inscenací původně polské hry ukazující groteskně vyumělkovanou společnost.
Představení je hodně stylizované - je stále na co se dívat a co poslouchat. Ze začátku se dokonce zdá, že hra mnoho děje mít nebude a vsadí pouze na zajímavou stylizaci. Postupně ale děj přidává na obrázkách, až se z něj stane, pro mě nejlepší, část celé...
Inscenace Kartonový taťka vypráví o jednom rodinném obědě s ovdovělou tetou, která si smrt svého muže není ochotná připustit.
Příběh je silně alegorický a Vajdičkova režie, která nedává jednoznačný klíč k této alegorii, dává divákovi prostor přemýšlet o tom, jak vlastně autoritářství funguje. Zároveň tím ale dosahuje zvláštního efektu – pamatuju si,...
Vzducholoď je obnovená inscenace Aqualungu. Předešlé uvedení jsem neviděla (ostatně jsem ještě ani nebyla na světě), ale i tak, obávám se, můžu říct, že je na inscenaci její stáří vidět. Ostatně je to 25 let od původní premiéry a soubor se za tu dobu přirozeně posunul.
Asi největším problémem je příběh, který se dá jen stěží kritizovat bez spoilerů,...
Divadelní adaptace Podivuhodného případu Benjamina Buttona v Rokoku zvolila velmi svéráznou formu. Přibližuje se muzikálu, bere si prvky z kabaretu, ale přitom zůstává ve své podstatě činohrou.
Pokud něco inscenace zvládá téměř dokonale, je to tempo. Většina inscenace je složená ze scének z Benjaminova života, které jsou propojené písničkami tak,...
Ošklivec je inscenace, která Činoherní klub označuje za satirickou komedii. Což je pravda – ale ne celou dobu.
Kouzelná flétna, kterou Divadlo v Dlouhé uvádí už několik sezon a na podzim se s ní rozloučí derniérou, je adaptací Mozartovy opery v režii dua SKUTR. Inscenace stojípředevším na tom, jak výrazně je původní dílo převedeno pro konkrétní prostor a poetiku Dlouhé — a právě v tom tkví její největší síla i slabina.
Pygmalion v Divadle pod Palmovkou zasazuje Shawovu předlohu do výrazně stylizovaného světa inspirovaného steampunkem.
