Recenze

Pygmalion v Divadle pod Palmovkou zasazuje Shawovu předlohu do výrazně stylizovaného světa inspirovaného steampunkem.

Předřeč šelmy je intenzivní hudebně-divadelní kompozice uváděná v divadle Alfred ve dvoře.
Nejde o inscenaci, která by diváka násilně strhla. Funguje mnohem nenápadněji — postupně se dostává pod kůži a nechává v divákovi obrazy, asociace a emoce, které dozrávají ještě po skončení představení.

Vojcek je volná adaptace Büchnerova příběhu — a především inscenace obrovské energie.

Neboj bejby, to je jazz je hudební revue s orchestrem Melody Makers — a přesně ví, v čem je nejsilnější.

Za rohem svět je jednou z těch inscenací, které se hodnotí těžko. Divácký zážitek totiž až příliš závisí na tom, jaký typ diváka jste. Proto je tohle spíš reflexe než recenze.

Nejspecifičtější je pro inscenaci práce s divákovou pozorností. Na poměrně velké scéně s několika zákoutími se často pohybuje až pět herců najednou. Přesto nehrozí zahlcení....

Mistr a Markétka je skvělá adaptace — což ale nemusí být jen dobře.

Tajný deník Adriana Mola těží z jedné věci: osmdesátkové stylizace.

Bakchantky stojí a padají na jedné věci: stylizaci.

Pan Žižka je, jako je u Aqualungu zvykem, především komické představení s několika vážnějšími momenty. Oproti například Válce s mloky ale neskáče jen mezi postavami a situacemi, ale i v čase. Vzniká tak koláž, která drží pohromadě spíš volně — a její srozumitelnost závisí na tom, kolik toho divák z historie zná.