Reflexe

Vnější zásahy do vnitřní podoby inscenace

Nedorozumění jsou v mezilidské komunikaci běžná. Jelikož je ale divadlo v podstatě komunikací mezi umělcem a divákem, může k nim docházet i tady. A to v různé míře. V tom největším rozsahu se mi to stalo u adaptace Války s mloky od Činoherního studia. Sledováním této inscenace na mě totiž čím dál tím víc působilo sdělení, které vím, že nebylo...

Občas má inscenace geniální načasování. Zpracuje myšlenku nad kterou jste nedávno přemýšleli, způsobem, který je vám blízký a atmosférou se přiblíží vaší momentální náladě. A vy pak jen na konci stojíte, tleskáte a dozvíte se, že nikdo další nevstává.
Přesně proto budu o Farářově konci z Národního divadla psát pouze tuto úvahu a ne recenzi. Nejspíš...

Pygmalion v poměrně věrná adaptace původního Shawova příběhu, která mě po celou dobu bavila, ale má také nejeden problém.

Za rohem svět režiséra Jiřího Adámka, je inscenace složená ze zdánlivě nesouvisejících scén a obrazů. Právě jejich volné řazení ale postupně vytváří prostor pro úvahu o herectví, identitě a způsobu, jakým člověk vystupuje před ostatními. Významnou roli v tom hrají rekvizity a práce s hereckou přítomností na jevišti.

„Vždycky mě znovu překvapí, jak je tenhle soubor sehraný.“ To byla moje první myšlenka po utichnutí potlesku. A čím víc jsem se nad tím zamýšlela, tím víc mi docházelo, čím je soubor a jeho herectví obecně pro Aqualung unikátní.
Pan Žižka aneb Tenkrát na Vítkově je inscenace souboru Aqualung. Jde v podstatě o montáž ze života Jana Žižky a...

Inscenace Ježek se soustředí na poslední etapu života Jaroslava Ježka a jeho nejbližších. V kombinaci s nadčasovými melodiemi to zní jako působivá a zajímavá divadelní podívaná – bohužel tomu tak není.

Proč chodit do divadla na něco, co si můžete jen poslechnout?