Mistr a Markétka

Dobrá adaptace dokáže přenést atmosféru předlohy. A v tomhle inscenace funguje velmi přesvědčivě. Plynule přechází mezi chaotickým řáděním Wolandovy svity, romantickou linkou Mistra a Markétky i osudovým příběhem Ješui a Piláta.

Jedním z očividných úskalí je přehlednost. Děj neustále skáče mezi postavami, místy i časem. Někdy jsou přechody jasně oddělené, jindy se jednotlivé linky prolínají v jedné scéně. To může být matoucí — zvlášť když je to místy záměr. Při větším soustředění se ale dá děj sledovat i bez znalosti předlohy.

Problém se naplno projeví jinde. Adaptace si totiž kromě silných stránek často přenášejí i slabiny původního díla. Kniha má dost prostoru na to, aby jednotlivé linky rozvíjela postupně a vyváženě. V inscenaci ale víc vynikne, jak jsou od sebe stylově vzdálené.

Každý divák si tak pravděpodobně najde jednu linku, která mu sedí víc než ostatní — a na tu pak musí čekat. Nejvýraznější je rozdíl mezi romantickou linií Mistra a Markétky a stylizovaným světem Wolandovy svity. Naštěstí se střídají dostatečně rychle, aby to nepůsobilo vyloženě rušivě. Přesto pro mě jako diváka, který romantice příliš nefandí, začala právě romantická linka ke konci unavovat.