Opereta

Představení je hodně stylizované - je stále na co se dívat a co poslouchat. Ze začátku se dokonce zdá, že hra mnoho děje mít nebude a vsadí pouze na zajímavou stylizaci. Postupně ale děj přidává na obrázkách, až se z něj stane, pro mě nejlepší, část celé inscenace. Dá se totiž interpretovat tolika způsoby, že si ani sama nedokážu vybrat, která interpretace se mi líbí nejvíc. Například za jednu z nejsilnějších interpretací považuji tu, která inscenaci zobecňuje na výpověď o fascinaci starými časy a naší zdaleka ne zcela vážně míněnou touhou se do nich vrátit. Jinou interpretací je otázka, zda byl člověk nejvíc ‚opravdový‘ na začátku věků, kdy ještě ani nenosil šaty, nebo zda je lidštější být člověkem moderním.