Ošklivec

Činoherní klub

Ošklivec je inscenace, která Činoherní klub označuje za satirickou komedii. Což je pravda – ale ne celou dobu.

Větší část hry skutečně je komedií, ale zbytek je spíš psychologickým hororem. Tyto dvě polohy přitom nejsou nějak striktně odděleny. Do komedie se postupně vkládají hororové momenty, až vše vrcholí závěrečnými scénami, kdy jde o čistý psychologický horor.

Bohužel inscenace to neumí náležitě reflektovat. Komedie je silný žánr: když jednou publikum rozesmějete, je těžké ho uklidnit. Inscenace se o to navíc ani moc nesnaží. Dobře je to vidět na postavě Letteho, jehož narůstající egoismus je prezentován jako vtipný téměř dokonce. 

Vzniká tak nepříjemný skok. Po scénách, plných vtipně svůdných pohledů přichází moment kdy Lette úplně ztrácí příčetnost a mluví sám ze sebou. Na jevišti to působí jako nepřirozený vývoj, přestože při pohledu čistě na text je vlastně zcela přirozený.

Činoherní Lette je totiž i ke konci stále vtipný, byť by měl ke konci být spíš slizký a nechutný. Jde přitom spíš o problém zpracování než herecký výkon. Vojtěch Kotek, který Letteho hraje, zvládá poslední scény skvěle. Jenže publikum je v tu chvíli připraveno se smát a síla těchhle scén se tak ztrácí.  

Tomu výrazně pomáhá scénografie. Z místnosti plné kartonových krabic, ve kterých nemáme tušení co se skrývá, se na konci stane obyčejná moderní místnost se stoly a židlemi. Bez tajemství. Bez osobnosti. Proměna prostoru tak zrcadlí Letteho vývoj a závěrečným scénám alespoň částečně vrací jejich sílu.