Pan Žižka je, jako je u Aqualungu zvykem, především komické představení s několika vážnějšími momenty. Oproti například Válce s mloky ale neskáče jen mezi postavami a situacemi, ale i v čase. Vzniká tak koláž, která drží pohromadě spíš volně — a její srozumitelnost závisí na tom, kolik toho divák z historie zná.
Právě tahle roztříštěnost je největší slabinou inscenace. Jednotlivé výstupy fungují samy o sobě, ale neznalý divák si je jen obtížně skládá do celkového obrazu — mimo jiné i proto, že musí filtrovat části, které slouží "jen" jako vtip a s příběhem nesouvisejí.
Naopak jedním z nejvýraznějších pozitiv je humor. Pan Žižka s vtipy nešetří, dává jim prostor i gradaci a nebojí se ani prvoplánovějších gagů, které ale díky sebevědomému herectví fungují.
Například zvolání fanouška: "Já vás miluju!" a odpověď herečky: "Já vás neznám." není samo o sobě nijak výjimečné. Zita Morávková v roli herečky ho ale promění v přesně načasovaný moment — nepřítomným pohledem, jemným hlasem a krátkou pauzou před slovem "neznám".
Ve výsledku tak inscenace nabízí tři přístupy, jak ji sledovat:
buď si ji jako znalý divák užijete i s historickými odkazy
nebo se ji budete snažit aktivně skládat
anebo prostě jen sedíte a bavíte se
