Za rohem svět je jednou z těch inscenací, které se hodnotí těžko. Divácký zážitek totiž až příliš závisí na tom, jaký typ diváka jste. Proto je tohle spíš reflexe než recenze.
Nejspecifičtější je pro inscenaci práce s divákovou pozorností. Na poměrně velké scéně s několika zákoutími se často pohybuje až pět herců najednou. Přesto nehrozí zahlcení. Herci si pozornost diváka plynule předávají nebo ji mezi sebou s neuvěřitelnou přesností sdílejí.
Inscenace je přitom natolik klidná a soustředěná, že může diváka zvyklého na rychlé tempo až nudit. Přesto stojí za to jí dát čas. Ze začátku může působit jako pomalá bezcílnost, ale pokud přijmete její tempo, začne fungovat velmi zvláštním způsobem.
Po skončení představení jsem si totiž překvapivě uvědomila, že nejsem vůbec unavená (a že vůbec nechápu, kam se těch 95 minut ztratilo). Můj mozek, běžně přestimulovaný městským životem, dokázala inscenace přimět k hlubokému soustředění na jedinou věc.
