Krásná, barevně sjednocená scéna – tmavé dřevo, kůže, ticho. A pak přijde halekání. Ten hluk, který tam nepatří, ale přitom je to ta jediná upřímná věc, která by mohla z krásného domu udělat domov.
Jak inscenace Lištiček v ABC vede diváka právě k tomuto uvědomění?
